pondělí 9. září 2013

Podorlické štafety

Podzimní část sezony zahájil obvyklý víkendový trojboj - 2x štafety + sprint v okolí Rychnova nad Kněžnou. Oddílová taktika do štafet byla jasná - zkusit protlačit na mistrovství 3 naše štafety, aby si mohli zaběhat všichni. Je sice pravda, že se nám to nakonec nepodařilo, ale tak snaha byla.... ;-)

Po dlouhém flákacím období způsobeném zraněním jsem měl z prvního úseku docela strach a respekt. Přece jenom tempo je docela vražedné a každá chyba je dost cítit... Naštěstí jsem nedostatek sil kompenzoval poměrně jistým mapovým výkonem - až jsem z toho byl překvapen. Když jsem se na rádiovce údajně ocitl na třetím místě, tak to byl docela omyl :-) A tak mě cestou na divácký průběh zase začali všichni předjíždět. Jediná větší chyba (která mě však stála minimálně minutu) byla až v pytlíku. Dlouhý postup na K20 jsem se rozhodl jít zprava, zatímco Pendolíno jelo zleva, což zapříčinilo můj přestup do osobáčku. Nakonec to bylo místo někde ve třetí desítce, ale předávka v kontaktu s plno dalšíma lidma...

Postupy z 3. ČPŠ
Odpoledne následoval sprint. Věděl jsem, že to bude bez tréninku strašné trápení, ale že to bude až tak zlé jsem netušil. Cíl nenechat se doběhnout Mrazákem vzal za své už někde ve třetině trati. Chvíli jsem mu pak ještě koukal na záda, ale zbytek už byl jen běh na morálku. No, doběhl jsem ho a až v cíli zjistil, že krom pomalého běhu jsem taky špatně volil postupy. A jelikož Béďa v cíli říkal, že jsem kritik vždy a všeho, tak je čas začít kritizovat... No teda vlastně co kritizovat? Mapa podle klíče, stavba sprintu záludná, terén pěkný a zajištění (omlíkované ploty a priváty) by zasloužilo titul "nejblbuvzdornější" sprint roku! Za mě tedy palec nahoru :-)

Po(s)tupy Sprint Cup(u)
V neděli následovaly další štafety. Po sobotě jsem se bál toho, že vyhniju někde ve dvou třetinách trati a zbytek pak už bude jen výklus mrtvoly do cíle. K mému překvapení se však taková tragédie nekonala. Asi jsem se trošku rozběhal, a tak to po pomalém začátku začalo být lepší. Ono když splašený peloton vyletí ze startu rychlostí kulového blesku, tak to není nic pro mě. Celou dobu jsem tam poletoval mezi plno lidmi, kteří se stále farstovali přede mnou a za mnou. Tuším, že Bačova záda jsem viděl alespoň čtyřikrát...
Bohužel jsem někde v kopci před kontrolou č. 18 vyšlápl vosí hnízdo a tak se náslédný čas stal spíš bojem s hmyzem a snahou "kamkoliv" útect, než že bych koukal do mapy a běžel tam, kam chci. Naštěstí jsem při úprku zvolil správný směr, a tak se náhodou ocitl u své kontroly. Za ní jsem ještě po chvíli vysvobodil z rukávu dvě bonusové vosy, z nichž si každá neodpustila 3 vpichy.

Popíchaný od vos (by rychnovské rajče - http://obrychnov.rajce.idnes.cz/)


Do cíle jsem se pak nějak už doplácal někde na konci druhé desítky mezi našim áčkem a béčkem. Doma jsem pak napočítal celkem 10 vosích pozdravů, které mě teď na střídačku bolí a svědí. No, snad už to brzo přejde, je to fakt zlo :-D

Postupy 4. ČPŠ
Pokud máte chuť zkouknout nějaké fotky, tak množství kvalitních cvaků je jako vždy u Kadeho:
Zatím sobotní štafety a sprint
Pro ty výsledkůchtivé zas odkaz na stránky štafet a sprintu

pátek 6. září 2013

Jak se to dělá v Bulharsku

Po příjezdu ze Švédska jsem stále nemohl běhat, a tak jsem se aspoň jal pořádat závody. První na programu byl Magnus Cup. Vždycky jsem si chtěl při pořádání vyzkoušet, jak se dělá výpočetka, a tak jsem k tomu dostal příležitost. Musím přiznat, že to byla dost tvrdá zkušenost. Zvládnout všechny přihlášky a nalosovat startovky (na 3 etapy) ještě šlo, ale vrchol přišel při první etapě zhruba 5 minut po startu 00.
Problémy s centrálou způsobily nepravidelný příjem elektřiny a po několikerém probliknutí pročítač prostě zamrzl :-D Po spuštění softík zahlásil, že má poškozený soubor se závodem a hned začala sranda. Po pár minutách jsem vyhrabal nějakou zálohu (asi den starou), kterou jsem nakonec použil. Takže někteří lidi byli velmi překvapeni, když při doběhu nebyli v systému. No co, prostě jsem si je přidal do kategorie, zkontroloval si jejich start (podle startérských startovek) a nakonec to nějak dopadlo :-)

Volné chvilky po Magnus Cupu jsem trávil přípravou mapy na Mistrovství Valašského království. Letos je na programu dvojzávod - dopoledne sprint, odpoledne krátká. Doporučuji všem, kteří nemají v plánu lovit kapříky, štafetovat se na Hané, ve Švédsku či v Maďarsku.

Ale teď už k názvu článku. Proč "jak se to dělá v Bulharsku?" Dostal jsem nabídku dělat asistenta IOF advisora na JWOC, který bude přiští rok právě v Bulharsku, v horském centru Borovets.
Během kontrolování jsme se i stihli podívat, jak Bulhaři pořádají - shodou okolností měli zrovna Mistrovství Bulharska na klasice.
Tratě byly docela zajimavé, terény pekelné (zvlášť pro mě, který jsem dlouho nic nedělal), ale tisk mapy už trošku horší. Vlastně doteď nevím, jestli ta jedna kontrola "konec rýhy" byla postavená na rýze, která byla v mapě či nikoliv...
O něco zajímavější byla aréna. Tu bych doporučoval prážáků, aby někdy navštívili, když říkají, že k nám do Moravu jezdí do Bulharska :-P Parkování naprosto neorganizované. Kdo má víc odvahy vjet do bordelu, tím má větší šanci zaparkovat. Toalety jsou na závodech naprosto zbytečná věc, stejně jako jakýkoliv bufet. Vyvěšovat výsledky není potřeba, stačí když spíkr občas něco zahlásí a voda do cíle patří jen když se zadaří :-)

No, věřím, že naše klasika bude na trošku jiném levelu :-) Pokud už kliknete na odkaz, tak si trošku pohrajte...

Mapu mám jenom z nedělních štafet, tak se můžete pokochat tamními terény:


Při cestě domů jsme stihli ještě krátkou zastávku v Sofii, kde byly zbytky po růžových vojácích...