neděle 28. července 2013

Švédsko 4: Výlet k polárnímu kruhu

Ve Švédsku jsme se už docela pěkně zabydleli, já rozjel své pracovní a regenerační nasazení na 100% a Peťa tu kombinuje pekelné točení s vařením. Prostě taková severská idylka.

Já už se zmohl na nějaké poklusávání, které však vydržím jen pár kiláků. A zvládám to spíš do kopce, než z kopce. Ale i tak nás tu potkalo pár tréninků. Švédi tu ani o prázdninách nezahálí s trénováním, a tak nás čekala další etapa klubového tréninkového závodu Summer cup, tentokrát middle. Já šel zbaběle jenom krátkou trať, ale i to mi stačilo, abych se z ní vrátil dostatečně hotový.

Summercup n. 5 - middle

Dokonce se povedlo nafotit i pár fotek v cíli.

Peťa po tréninku

Razím cílovku

Ještě předtím, než jsme se vydali k polárnímu kruhu, tak jsme si dali trénink a oběd na farmě našeho hostitele... Měl tam pro nás nachystaného příjemného společníka.


Mé bafuňářské povinnosti a taky trochu touha vyjet na sever nás donutila udělat si výlet na Oringen, který byl letos až skoro u polárního kruhu. Dokonce jsme si říkali, že bychom si mohli udělat výlet až za něj, abychom si mohli říct:"Jo, byli jsme tam", ale nakonec z toho sešlo, páč to bylo ještě asi 100km...

Peťa u jezírka cestou na sever
Hodinka do půlnoci a venku se ne a ne zatáhnout. Nakonec takové světlo vydrželo celou noc (čas na hodinkách: 23.04)
Ranní probuzení cestou do Bodenu - už vysvitlo sluníčko
Cestou jsme spali asi 70km od Oringenu - na odpočívadle. Naštěstí to bylo kousek bokem a provoz byl slabý, a tak se dalo pěkně vyspat. Poté jsme dorazili na shromáždiště a přihlásili se do nějakých openů. I tak to byl vcelku zážitek. Já osobně si na mé 7.5 km dlouhé trati vystřihl nejednu chybku, což v kombinaci s mým chodeckým tempem znamenalo průměr přes 10 min/km a asi 23. místo.

Oringen E2: Open 9
Výrazně líp se dařilo Peti, která si namazala celé startovní pole a vyhrála Open 10. Dokonce prý porazila i pětinásobnou mistryni světa!

V Bodenu to prostě orienťákem žije - fotka z místního Coopu
Na severu jsme se však ohřáli (ochladili, nechali se pokousat komárama) asi jen 3 dny a jeli jsme zase zpět na jih, protože pracovní povinnosti volaly.
Napolo deštivého dne jsme využili k lovu pár keší a návštěvě místního letiště.

To je on, mého srdce šampión

Letadlo jako na dlani

Kdybych ho nešťouchnul, tak nikam nedoletí!
O volné sobotě jsme vyrazili k místnímu zámečku jménem Nynäs, kolem kterého je docela pěkná mapa, avšak pro normálního smrtelníka embargovaná na závody na příští rok ;-) Proto nebude žádná mapa :-P
Odpoledne jsme si pronajali kanoe, na které jsem Peťu unesl až do Baltského moře :-)

Kočička na kanoe

Nemehlo na kanoe

Dvě prasátka :-)


sobota 13. července 2013

Švédsko 3: Souboje chodců

Už uběhl víc jak týden od setkání s kamenem a koleno pořád protestuje. Sice chodit už můžu v pohodě, ale o běhání jsem si zatím mohl leda tak nechat zdát. V pondělí jsem se optimisticky přihlásil na čtvrteční sprintový trénink, avšak z plánů docela sešlo. No co, aspoň jsem se chtěl provětrat a projít se s mapou.
Říkal jsem si, že to bude nuda, ale vlastně až tak hrozné to nebylo. Špatně jsem zvolil volbu na jedničku, a tak jsem se ve své kategorii "chodců" zapojil před kontrolou až na poslední místo za babičku s vnoučaty, paní s kočárkem a pána... s pivasem. Babičku s vnoučaty jsem si namazal na dohledávce dvojky, kde zastavili dál před stromem. Zároveň jsem se tam dotáhl na paní s kočárkem, která se na štěrku trošku zasekla - a navíc začala mapovat trojku, kterou jsem já už měl nachystanou. Zato pán s pivasem byl větší oříšek. Porušoval pravidla občasným poklusáváním, čímž mi situaci výrazně komplikoval! Přetahovali jsme se spolu až do čtvrté kontroly, kde jsem mu ušel...
Zbytek trati pak byl poměrně nudný. V dáli před sebou jsem viděl ještě jednoho polochodce, který se občasnější klusem vzdaloval. Nakonec jsem došel do cíle s průměrem kolem 10:30min/km. Vlastně jsem se vyvaroval mapových chyb, takže jsem se svým výkonem spokojen! :-)

Sprint Nykoping
Na sobotu byl pak v plánu výlet na etapu třídenních závodů Eskilstuna Weekendu - třídenních závodů. Peťa si chtěla zaběhnout klasiku, tak si vybrala šestikilometrovou trať. No, byla to pro ni pěkná škola - takový trochu ultralong. Ale holt zkušeností se dají sbírat jedině praxí. To já si s ohledem na mírně zlepšený stav nohy vybral tříkilometrovou trať s tím, že to nějak dojdu. Na Petinu radu jsem se zkusil trošku rozběhnout. Šlo to teda jenom po cestách a občas v lese a vypadalo to spíš jak běh postřeleného jelena, ale tak nějak se začít musí. Až na dvě mapové minichybičky jsem šel docela dobře. Skutečný průměr jsem stáhl pod 10 min/km, takže jsem celkem šel kolem 33 minut. A dokonce jsem zkončil zhruba 16. z asi 90. lidí - takže spokojenost. Ono ještě aby ne za to startovné :-)

3 Dagars Eskilstuna

Peťa na doběhu
Odpoledne patřilo regeneraci a koukání na štafety, u kterých jsem spíš spal než že bych je sledoval :-)

Na příští týden je v plánu už konečně nohu rozběhat, aby mě to tu začalo správně bavit...

úterý 9. července 2013

Švédsko 2: Jak jsem potkal losici

Ne, Peťa mě nezbila, jen jsme byli nějakou dobu bez internetu, případně pak bez času :-) Cyklovýlet dopadl vcelku dobře, ale pro příště vím, že je lepší si pustit nahlas mp3ku, abych neslyšel neustálé nadávání na to, že kolo je úplně na h***o a podobné věci...

Cyklovýlet měl i světlé keškochvilky
Těch dalších pár dní mlčení jsem strávil převážně v lese a u počítače. Revize (no vlastně dost dělání nové)
mapy je zajímavá zkušenost - zvlášť ve Švédsku. Jednou jsem si takhle spokojeně mapoval, cvakl si do GPSky jeden orientační bod, nakreslil to na desku, zvedl hlavu a málem se pos**l! Spatřil jsem před sebou takového přerostlého jelena, kterému chyběly parohy. Z pozdějších diskuzí jsem vydedukoval, že to byla losice, případně "malé" losátko. Nevím, kdo z nás dvou měl větší strach, ale byl jsem to já, kdo zbaběle první vycouval. Dokonce jsem ani nepořídil foto. Příště to snad už zvládnu.

Druhá část, která mi tu vyplňuje čas - běhání - teď bohužel musí na chvilku ustoupit. Minulý čtvrtek se mi povedlo na mapáči zakopnout, spadnout a kolenem trefit jediný kámen široko daleko. Ale je to stále lepší, teď v úterý byl dokážu chodit tak, abych nevypadal jak úplný kripl a dokonce si dávám v klidu i schody, zvláště eskalátory :)

V neděli jsme si dali krátký výlet do centra, pobrat pár keší a projít se po molu...

Peťa na molu

S Nykopingem v pozadí...
Cílem na zbytek týdne je doléčit si kolínko, abych byl schopný aspoň klusat... Přece jenom jsem tu přijel trošku potočit a ne se tady už úplně rozpadnout. Ikdyž varianta rozpadnutí vypadá spíš reálněji. Kolínko je letos už třetí zranění, které mě přibrzdilo/zastavilo v trénování. Snad už letos poslední...

Zároveň přidáváme gratulaci juniorům k nádherným výsledkům na JWOCu a budem dál koukat na WOC.