středa 30. října 2013

Na té našé Hané..

... tam só kopce rozsypané.

aneb KOnický KOTár 2013 :-)
To jsem se takhle jednou na podzim (samou radostí, že můžu bezbolestně běhat) vydal na soustředko Hanáckého SCMka. Zkušeně jsem ještě kouknul, kde je embargo na příští rok na akádu, abych se po Magnusím stylu sám nevyautoval.

Hned první trénink jsem stavěl a částečně aj roznášel, takže jeho přínos měl být vlastně úplně nulový a mělo jít jen o pěkné proběhnutí. Ale už při roznášení jsem zjistil, že mapa je nádherná omalovánka a 3kový hustník se dá proletět líp jak jedničkový, takže to nakonec byl docela zatimavý middlík.


Úvodní middle - GPSka moc nespolupracovala, tak je to takový dost podvod

Odpoledne nás čekala romantická procházka v podobě fotoorienťáku. S Peťou jsme skončili až na hraně bedny, páč basketové hřiště bylo na jednom z okrajů vesnice a tam se nám nechtělo. A ani neregulérní boj pomocí internetových technologií nepomohl, páč Benešov má pouze slabý edge a to ještě jenom někde :-D
Večer už následoval pouze krátký NOB a dlouhé doplňování tekutin.

Během slunečného nedělního rána jsme si pak šoupli pohodových 6km na letecké mapě s vrstevnicema. Kdybych nebyl blbé a nezapomněl, že mi na mé dlouhé variantě pár kontrol neroznesou, tak by to docela fičelo. Ale to já jsem, tak jsem si jednu rýhu poctivě prolezl od spoda až nahoru.

Sranda trénink na ortofotu a vrstevnicích

Odpo jsem pak roznášel romantické lesní sprinty na neromanticky negeneralizované mapě, večer se zhostil organizace superpíchače, doplnil tekutiny a děsil se parametrů závodů.
Ale vlastně nakonec přišlo docela překvapení. Oproti očekávání těch 9,1 a 380 či kolik převýšení nebylo tak hrozných, dokonce ani les nebyl typický hanácký fekální, co člověka sežere na počkání. Naopak, pěkný, rychlý, les... Jen ta stavba, ta stavba...

Konický kotár - long
No ale co, nebudu si stěžovat. Takhle na začátek nové tréninkového roku to bylo pěkné potočení, bylo teplo, nepršelo, bylo dobré zázemí. Nohy jsem pořádně roztočil a 3 Litovelské blééé doma :-)

Vlastně vydařený prodloužený víkend!




neděle 20. října 2013

Jeseň na Slovensku

Po viac ako mesačnej odmlke zpôsobenej zdravotnou indispozícou som sa rozhodol ísť na preteky. A pretože v Českom kalendári závodov nebola žiadna oslnivá ponuka, vydal som sa na Slovensko. Navnadila ma ukážka nedelného závodného priestoru - miesta, kde bývala ťažba zlata. Sobotný závodný priestor bol zasa osvedčený terén z Veľkej ceny Slovenska 2011.

Sobotná mapa
Nedelná mapa

Vzdialenosť na sobotné preteky bola asi 170km, a tak sme sa s Peťou rozhodli vyraziť už v piatok, aby sme sa aklimatizovali a nemali to ráno tak ďaleko. Ako ubytovanie sme zvolili hotel Vyšehrad v Nitrianskom Pravne, ubytovanie bolo pekné, ceny priaznivé - odporúčáme!

Sobotný kopcovatý pretek bol fyzicky aj mapovo náročný. Našťastie bol koniec októbra a podrast už skoro nebol. A na Slovensku sme čakali horšiu mapu aj stavbu tratí! Čiže skutočnosť bola lepšia ako očakávanie.

Moje postupy zo sobotnej strednej trati (middlu)
Foto zo sobotného dobehu (by Pavel Klabouch)
Na nedelu som sa naozaj tešil. A preteky sa mi veľa páčili! Priestor bol oveľa lepší ako som očakával! Tratě boli rovnako ako v sobotu nádherné, na Slovensko skôr nadpozemské :)

Moje postupy z nedelnej strednej trati (middlu)

Nedelny les

Výsledky pretekov pridám neskôr, lebo počas písania článku neboli k dispozícii. Zato som však našiel krásné fotky zo soboty a z nedele od Pavla Klaboucha.

PS: Keď máte problémy s prekladom, skúste použiť google translator :-)

UPDATE:

Tu nájdete výsledky pretekov zo soboty a nedele.

pondělí 9. září 2013

Podorlické štafety

Podzimní část sezony zahájil obvyklý víkendový trojboj - 2x štafety + sprint v okolí Rychnova nad Kněžnou. Oddílová taktika do štafet byla jasná - zkusit protlačit na mistrovství 3 naše štafety, aby si mohli zaběhat všichni. Je sice pravda, že se nám to nakonec nepodařilo, ale tak snaha byla.... ;-)

Po dlouhém flákacím období způsobeném zraněním jsem měl z prvního úseku docela strach a respekt. Přece jenom tempo je docela vražedné a každá chyba je dost cítit... Naštěstí jsem nedostatek sil kompenzoval poměrně jistým mapovým výkonem - až jsem z toho byl překvapen. Když jsem se na rádiovce údajně ocitl na třetím místě, tak to byl docela omyl :-) A tak mě cestou na divácký průběh zase začali všichni předjíždět. Jediná větší chyba (která mě však stála minimálně minutu) byla až v pytlíku. Dlouhý postup na K20 jsem se rozhodl jít zprava, zatímco Pendolíno jelo zleva, což zapříčinilo můj přestup do osobáčku. Nakonec to bylo místo někde ve třetí desítce, ale předávka v kontaktu s plno dalšíma lidma...

Postupy z 3. ČPŠ
Odpoledne následoval sprint. Věděl jsem, že to bude bez tréninku strašné trápení, ale že to bude až tak zlé jsem netušil. Cíl nenechat se doběhnout Mrazákem vzal za své už někde ve třetině trati. Chvíli jsem mu pak ještě koukal na záda, ale zbytek už byl jen běh na morálku. No, doběhl jsem ho a až v cíli zjistil, že krom pomalého běhu jsem taky špatně volil postupy. A jelikož Béďa v cíli říkal, že jsem kritik vždy a všeho, tak je čas začít kritizovat... No teda vlastně co kritizovat? Mapa podle klíče, stavba sprintu záludná, terén pěkný a zajištění (omlíkované ploty a priváty) by zasloužilo titul "nejblbuvzdornější" sprint roku! Za mě tedy palec nahoru :-)

Po(s)tupy Sprint Cup(u)
V neděli následovaly další štafety. Po sobotě jsem se bál toho, že vyhniju někde ve dvou třetinách trati a zbytek pak už bude jen výklus mrtvoly do cíle. K mému překvapení se však taková tragédie nekonala. Asi jsem se trošku rozběhal, a tak to po pomalém začátku začalo být lepší. Ono když splašený peloton vyletí ze startu rychlostí kulového blesku, tak to není nic pro mě. Celou dobu jsem tam poletoval mezi plno lidmi, kteří se stále farstovali přede mnou a za mnou. Tuším, že Bačova záda jsem viděl alespoň čtyřikrát...
Bohužel jsem někde v kopci před kontrolou č. 18 vyšlápl vosí hnízdo a tak se náslédný čas stal spíš bojem s hmyzem a snahou "kamkoliv" útect, než že bych koukal do mapy a běžel tam, kam chci. Naštěstí jsem při úprku zvolil správný směr, a tak se náhodou ocitl u své kontroly. Za ní jsem ještě po chvíli vysvobodil z rukávu dvě bonusové vosy, z nichž si každá neodpustila 3 vpichy.

Popíchaný od vos (by rychnovské rajče - http://obrychnov.rajce.idnes.cz/)


Do cíle jsem se pak nějak už doplácal někde na konci druhé desítky mezi našim áčkem a béčkem. Doma jsem pak napočítal celkem 10 vosích pozdravů, které mě teď na střídačku bolí a svědí. No, snad už to brzo přejde, je to fakt zlo :-D

Postupy 4. ČPŠ
Pokud máte chuť zkouknout nějaké fotky, tak množství kvalitních cvaků je jako vždy u Kadeho:
Zatím sobotní štafety a sprint
Pro ty výsledkůchtivé zas odkaz na stránky štafet a sprintu

pátek 6. září 2013

Jak se to dělá v Bulharsku

Po příjezdu ze Švédska jsem stále nemohl běhat, a tak jsem se aspoň jal pořádat závody. První na programu byl Magnus Cup. Vždycky jsem si chtěl při pořádání vyzkoušet, jak se dělá výpočetka, a tak jsem k tomu dostal příležitost. Musím přiznat, že to byla dost tvrdá zkušenost. Zvládnout všechny přihlášky a nalosovat startovky (na 3 etapy) ještě šlo, ale vrchol přišel při první etapě zhruba 5 minut po startu 00.
Problémy s centrálou způsobily nepravidelný příjem elektřiny a po několikerém probliknutí pročítač prostě zamrzl :-D Po spuštění softík zahlásil, že má poškozený soubor se závodem a hned začala sranda. Po pár minutách jsem vyhrabal nějakou zálohu (asi den starou), kterou jsem nakonec použil. Takže někteří lidi byli velmi překvapeni, když při doběhu nebyli v systému. No co, prostě jsem si je přidal do kategorie, zkontroloval si jejich start (podle startérských startovek) a nakonec to nějak dopadlo :-)

Volné chvilky po Magnus Cupu jsem trávil přípravou mapy na Mistrovství Valašského království. Letos je na programu dvojzávod - dopoledne sprint, odpoledne krátká. Doporučuji všem, kteří nemají v plánu lovit kapříky, štafetovat se na Hané, ve Švédsku či v Maďarsku.

Ale teď už k názvu článku. Proč "jak se to dělá v Bulharsku?" Dostal jsem nabídku dělat asistenta IOF advisora na JWOC, který bude přiští rok právě v Bulharsku, v horském centru Borovets.
Během kontrolování jsme se i stihli podívat, jak Bulhaři pořádají - shodou okolností měli zrovna Mistrovství Bulharska na klasice.
Tratě byly docela zajimavé, terény pekelné (zvlášť pro mě, který jsem dlouho nic nedělal), ale tisk mapy už trošku horší. Vlastně doteď nevím, jestli ta jedna kontrola "konec rýhy" byla postavená na rýze, která byla v mapě či nikoliv...
O něco zajímavější byla aréna. Tu bych doporučoval prážáků, aby někdy navštívili, když říkají, že k nám do Moravu jezdí do Bulharska :-P Parkování naprosto neorganizované. Kdo má víc odvahy vjet do bordelu, tím má větší šanci zaparkovat. Toalety jsou na závodech naprosto zbytečná věc, stejně jako jakýkoliv bufet. Vyvěšovat výsledky není potřeba, stačí když spíkr občas něco zahlásí a voda do cíle patří jen když se zadaří :-)

No, věřím, že naše klasika bude na trošku jiném levelu :-) Pokud už kliknete na odkaz, tak si trošku pohrajte...

Mapu mám jenom z nedělních štafet, tak se můžete pokochat tamními terény:


Při cestě domů jsme stihli ještě krátkou zastávku v Sofii, kde byly zbytky po růžových vojácích...




neděle 28. července 2013

Švédsko 4: Výlet k polárnímu kruhu

Ve Švédsku jsme se už docela pěkně zabydleli, já rozjel své pracovní a regenerační nasazení na 100% a Peťa tu kombinuje pekelné točení s vařením. Prostě taková severská idylka.

Já už se zmohl na nějaké poklusávání, které však vydržím jen pár kiláků. A zvládám to spíš do kopce, než z kopce. Ale i tak nás tu potkalo pár tréninků. Švédi tu ani o prázdninách nezahálí s trénováním, a tak nás čekala další etapa klubového tréninkového závodu Summer cup, tentokrát middle. Já šel zbaběle jenom krátkou trať, ale i to mi stačilo, abych se z ní vrátil dostatečně hotový.

Summercup n. 5 - middle

Dokonce se povedlo nafotit i pár fotek v cíli.

Peťa po tréninku

Razím cílovku

Ještě předtím, než jsme se vydali k polárnímu kruhu, tak jsme si dali trénink a oběd na farmě našeho hostitele... Měl tam pro nás nachystaného příjemného společníka.


Mé bafuňářské povinnosti a taky trochu touha vyjet na sever nás donutila udělat si výlet na Oringen, který byl letos až skoro u polárního kruhu. Dokonce jsme si říkali, že bychom si mohli udělat výlet až za něj, abychom si mohli říct:"Jo, byli jsme tam", ale nakonec z toho sešlo, páč to bylo ještě asi 100km...

Peťa u jezírka cestou na sever
Hodinka do půlnoci a venku se ne a ne zatáhnout. Nakonec takové světlo vydrželo celou noc (čas na hodinkách: 23.04)
Ranní probuzení cestou do Bodenu - už vysvitlo sluníčko
Cestou jsme spali asi 70km od Oringenu - na odpočívadle. Naštěstí to bylo kousek bokem a provoz byl slabý, a tak se dalo pěkně vyspat. Poté jsme dorazili na shromáždiště a přihlásili se do nějakých openů. I tak to byl vcelku zážitek. Já osobně si na mé 7.5 km dlouhé trati vystřihl nejednu chybku, což v kombinaci s mým chodeckým tempem znamenalo průměr přes 10 min/km a asi 23. místo.

Oringen E2: Open 9
Výrazně líp se dařilo Peti, která si namazala celé startovní pole a vyhrála Open 10. Dokonce prý porazila i pětinásobnou mistryni světa!

V Bodenu to prostě orienťákem žije - fotka z místního Coopu
Na severu jsme se však ohřáli (ochladili, nechali se pokousat komárama) asi jen 3 dny a jeli jsme zase zpět na jih, protože pracovní povinnosti volaly.
Napolo deštivého dne jsme využili k lovu pár keší a návštěvě místního letiště.

To je on, mého srdce šampión

Letadlo jako na dlani

Kdybych ho nešťouchnul, tak nikam nedoletí!
O volné sobotě jsme vyrazili k místnímu zámečku jménem Nynäs, kolem kterého je docela pěkná mapa, avšak pro normálního smrtelníka embargovaná na závody na příští rok ;-) Proto nebude žádná mapa :-P
Odpoledne jsme si pronajali kanoe, na které jsem Peťu unesl až do Baltského moře :-)

Kočička na kanoe

Nemehlo na kanoe

Dvě prasátka :-)


sobota 13. července 2013

Švédsko 3: Souboje chodců

Už uběhl víc jak týden od setkání s kamenem a koleno pořád protestuje. Sice chodit už můžu v pohodě, ale o běhání jsem si zatím mohl leda tak nechat zdát. V pondělí jsem se optimisticky přihlásil na čtvrteční sprintový trénink, avšak z plánů docela sešlo. No co, aspoň jsem se chtěl provětrat a projít se s mapou.
Říkal jsem si, že to bude nuda, ale vlastně až tak hrozné to nebylo. Špatně jsem zvolil volbu na jedničku, a tak jsem se ve své kategorii "chodců" zapojil před kontrolou až na poslední místo za babičku s vnoučaty, paní s kočárkem a pána... s pivasem. Babičku s vnoučaty jsem si namazal na dohledávce dvojky, kde zastavili dál před stromem. Zároveň jsem se tam dotáhl na paní s kočárkem, která se na štěrku trošku zasekla - a navíc začala mapovat trojku, kterou jsem já už měl nachystanou. Zato pán s pivasem byl větší oříšek. Porušoval pravidla občasným poklusáváním, čímž mi situaci výrazně komplikoval! Přetahovali jsme se spolu až do čtvrté kontroly, kde jsem mu ušel...
Zbytek trati pak byl poměrně nudný. V dáli před sebou jsem viděl ještě jednoho polochodce, který se občasnější klusem vzdaloval. Nakonec jsem došel do cíle s průměrem kolem 10:30min/km. Vlastně jsem se vyvaroval mapových chyb, takže jsem se svým výkonem spokojen! :-)

Sprint Nykoping
Na sobotu byl pak v plánu výlet na etapu třídenních závodů Eskilstuna Weekendu - třídenních závodů. Peťa si chtěla zaběhnout klasiku, tak si vybrala šestikilometrovou trať. No, byla to pro ni pěkná škola - takový trochu ultralong. Ale holt zkušeností se dají sbírat jedině praxí. To já si s ohledem na mírně zlepšený stav nohy vybral tříkilometrovou trať s tím, že to nějak dojdu. Na Petinu radu jsem se zkusil trošku rozběhnout. Šlo to teda jenom po cestách a občas v lese a vypadalo to spíš jak běh postřeleného jelena, ale tak nějak se začít musí. Až na dvě mapové minichybičky jsem šel docela dobře. Skutečný průměr jsem stáhl pod 10 min/km, takže jsem celkem šel kolem 33 minut. A dokonce jsem zkončil zhruba 16. z asi 90. lidí - takže spokojenost. Ono ještě aby ne za to startovné :-)

3 Dagars Eskilstuna

Peťa na doběhu
Odpoledne patřilo regeneraci a koukání na štafety, u kterých jsem spíš spal než že bych je sledoval :-)

Na příští týden je v plánu už konečně nohu rozběhat, aby mě to tu začalo správně bavit...

úterý 9. července 2013

Švédsko 2: Jak jsem potkal losici

Ne, Peťa mě nezbila, jen jsme byli nějakou dobu bez internetu, případně pak bez času :-) Cyklovýlet dopadl vcelku dobře, ale pro příště vím, že je lepší si pustit nahlas mp3ku, abych neslyšel neustálé nadávání na to, že kolo je úplně na h***o a podobné věci...

Cyklovýlet měl i světlé keškochvilky
Těch dalších pár dní mlčení jsem strávil převážně v lese a u počítače. Revize (no vlastně dost dělání nové)
mapy je zajímavá zkušenost - zvlášť ve Švédsku. Jednou jsem si takhle spokojeně mapoval, cvakl si do GPSky jeden orientační bod, nakreslil to na desku, zvedl hlavu a málem se pos**l! Spatřil jsem před sebou takového přerostlého jelena, kterému chyběly parohy. Z pozdějších diskuzí jsem vydedukoval, že to byla losice, případně "malé" losátko. Nevím, kdo z nás dvou měl větší strach, ale byl jsem to já, kdo zbaběle první vycouval. Dokonce jsem ani nepořídil foto. Příště to snad už zvládnu.

Druhá část, která mi tu vyplňuje čas - běhání - teď bohužel musí na chvilku ustoupit. Minulý čtvrtek se mi povedlo na mapáči zakopnout, spadnout a kolenem trefit jediný kámen široko daleko. Ale je to stále lepší, teď v úterý byl dokážu chodit tak, abych nevypadal jak úplný kripl a dokonce si dávám v klidu i schody, zvláště eskalátory :)

V neděli jsme si dali krátký výlet do centra, pobrat pár keší a projít se po molu...

Peťa na molu

S Nykopingem v pozadí...
Cílem na zbytek týdne je doléčit si kolínko, abych byl schopný aspoň klusat... Přece jenom jsem tu přijel trošku potočit a ne se tady už úplně rozpadnout. Ikdyž varianta rozpadnutí vypadá spíš reálněji. Kolínko je letos už třetí zranění, které mě přibrzdilo/zastavilo v trénování. Snad už letos poslední...

Zároveň přidáváme gratulaci juniorům k nádherným výsledkům na JWOCu a budem dál koukat na WOC.

sobota 29. června 2013

Švédsko: První dny

Už jsme konečně dospali deficit způsobený nekonečnou cestou, a tak začal být čas vyrazit do místních nekonečných lesů a trošku se tam poztrácet.
Ve čtvrtek jsme tedy vyrazili na mapáč mého Švédského klubu OK Hällen. Na programu byl middle v pěkném a těžkém terénu. Na kontrolách byly klasicky proužky nějakého mlíka, které umístěné se švýcarskou přesností nebyly vidět, dokud člověk nebyl asi 30cm od objektu. Takže jsem si hned na úvod pohledal jedničku a pak už to šlo jak po másle. Navíc po lese pobíhalo všude plno lidí, což docela zjednodušovalo dohledávku... To je trošku změna oproti běhání na Vsetínsku, kde je úspěch, když krom mě dorazí na trénink další 3 lidi :-)

Postupy z middlovitého tréninku
Další den pokračovalo dospávání, a tak jsme se zmohli jen na výlet na nákupy, pobrat pár keší a koupit si zmrzku v místním přístavu. Zvlášť poslední položka byla na rozpočtu citelná... zmrzlinu za 70Kč si v ČR jen tak člověk nedá :-D

Dneska jsme dostali nabídku na další trénink, který tu měli švédi před pár týdny jako přípravu na Jukolu. Jedinou nevýhodou byla absence kontrol, a tak jsem musel dohledávat hodně pomalu a jistě, abych si věřil, že jsem správně. Ale i to je dobrý trénink...

Postupy z tréninku na Jukolu
Zítra máme v plánu krátký cyklovýlet. A jestli mě po něm Peťa neumlátí, že ji tahám tak daleko na kolo (asi 40km), tak sem zas něco napíšu :-)

čtvrtek 27. června 2013

Cesta do pralesa

Minulý víkend měl být zakončením ne příliš úspěšné jarní části sezony. A vzhledem k absenci většiny reprošů chystajících se na WOC jsem si říkal, že by šlo i zaútočit na první desítku.
Už od začátku se moc nedařilo. A to ani cestou na závody. Noční bouřka znamenala dvouhodinové zpoždění mého vlaku, a tak jsem místo v plánovaných 10 hod dorazil na parkoviště závodů až půl hodinky před startem. Výlet na shromáždiště jsem odložil na neurčito a raděj si utáhl boty a vydal se vztříc karanténě. Nakonec jsem i stihl start a vydal se do lesa.
Od startu bylo docela cítit, že jdu třetí ze svého rozběhu, a tak jsem docela probíjel kapradiny a lopuchy, přes které se moc nedalo běžet. Ale nedělal jsem moc chyby, kontroly jsem si ťukal. Říkal jsem si, že na postup by to mělo v klidu stačit. Podle mezičasů bylo vše podle plánu, ale najednou jsem cestou na sběrku ztratil minutu (nechápu jak), což mě katapultovalo asi 20 sec za postup na desáté místo. Bohužel na postupu na sběrku nešlo z mapy vyčíst, že to spodem bude o tolik pomalejší...

Mapa ze semifinále
Zklamán ze svého nepostupu jsem byl absolutně bez motivace běžet nedělní závod. Bylo mi úplně jedno, jestli budu 33. nebo 64. na MČR... Tak jsem odpoledne a večer aspoň hezky poladil formičku :-)
K neděli bych snad jen dodal, že tratě byly hezké, jen mi přišlo u některých kategorií zbytečně moc kontrol...

Mapa z finále
Po závodech jsem si raděj zabalil svých pět švestek, zbývající místo v batohu jsem vyplnil Peťou a unesl jsem ji do Švédska. To se nám teď na nějakou dobu stalo dočasným domovem. Je v plánu tu nezkrachovat a malinko potočit, tak snad se to povede.

Takhle teď vypadá moje ruka. To je tak když chce člověk prorazit hlavou zeď, nebo rukou větev


Cesta byla dlouhá a zničující. Zvlášť začátek cesty Brno - Praha nám trval něco přes čtyři hodiny :-)

Krátký spánek při čekání na trajekt
Únava na trajektu
Juhůů... už jsme na místě 

pondělí 17. června 2013

Jukola

Tak jsem si to konečně zažil! Sice jsem si říkal, že jsem na kotel lidí zvyklý z 10Mily, ale tohle byl trošku jiný level. Davy lidí proudící sem a tam, všemi směry i rychlostmi. Podle oficiálních čísel běželo necelých 17 tisíc závodníků, takže v Aréně se jich během víkendu klidně protočit i dvacet tisíc!

Aréna mezi dámským a pánským závodem
Celý pátek (den před Jukolou) nám ve Finsku hezky propršelo, takže jsem se z prvního tréninku vrátil durch promočený a docela nejistý svým výkonem. Terén tréninku mi přišel něco jako zvláštní kombinace pěkného Švédského lesa a hanáckého fekálu. Něco jak když se propadáte v mechu a u toho prodíráte náletem. V podstatě docela vysilující kombinace... a do toho ten déšť!

Trénink na Jukolu 


Ten se naštěstí během pátku uklidnil, a tak jsem dokonce vyrazil na procházku do okolí ulovit nějakou tu keš a fotku.

Jezírko v rekreační oblasti Himos
V sobotu se pak oblačnost postupně roztrhávala a nad shromáždištěm se v nepravidlených intervalech střídalo horko ze slunka a kombinace zimy s větrem, který postupně všechno vyfoukal a bylo jasno.
A já se pomalu začínal těšit na závod. Nakoupil jsem gelík pro případ krize a taky nový držáček na hlavu na magicshine (který teď už drží perfektně na hlavě - za 5 éček super koupě).

Nový držáček na Magicshine
A na mě čekala dlouhá noc! Ražení s EMITkou jsem si vyzkoušel na shromáždišti. Šlo to docela v pohodě. Můj plánovaný start byl někdy mezi 1:30 a 2:00 tamního času, takže o hodinu dřív našeho. Takže před závodem jsem si raděj šoupl kafíčko, než abych někde polehával.

Start Jukoly - Šmouhla vlevo je čtyřkolka s kameramanem. Podlouhlá šmouha vpravo  je začínající dav startujících...

Zkoukl jsem hromaďák a pomalu se šel připravovat na svůj start. Blížila se druhá hodina ráno a furt bylo venku dost světla. Asi ten frajer nahoře zapomněl zhasnout! V lese už to bylo o maličko horší. Ve vysokém lese bylo světla dost, ale v hustníčcích bylo potřeba si na mapu přisvěcovat. Závod byl docela v pohodě. Dostal jsem předávku na asi 290. mistě (z celkem asi 1600 štafet) a během prvních 3km jsem stáhl 30 míst. Pak jsem se ale propracoval na začátek vlaku a jako mašinka jsem neustál jeden těžší postup (K7) a tak mě zas celý dav předjel. Postupně jsem se propracoval až na nějaké 240. místo, ale zásluhou docela špatné volby na K23 a přicházejícími křečemi jsem jich zase pár ztratil, a tak jsem předával na 260. místě. Takže můj výkon nic moc, ale v podstatě odpovídá tomu, že na klasiku letos nemám natočeno!
A co že si ze závodu mapatuju? No, moc toho není. Z první půlky je to jen pohled na zadky.. všude samé zavazející zadky, které nebylo kudy předběhnout. Ze středové pasáže toho taky moc nevím, tak jsem valil. A v poslední třetině závodu mi začalo docházet. Zvlášť po sérii překonávání vod za drátama na postupu na K23. Pak už to byl jen souboj sama se sebou, abych to nějak doklepal do cíle.

Mapa z Jukoly

Celkově závody hodnotím pěkně. Byly to moje první finské závody, takže to dopadlo docela dobře. S EMITkou jsem byl docela kamarád, ikdyž u vyčítání jsem měl staženou pr*el, než mi řekli "OK". Takže už se těším na krátkou, kde se budu snažit co nejlíp popasovat s kupkama všech možných tvarů i velikostí!

Dav lidí čekající na start

Výhled z vojenského stanu :)